Když se dnes ohlédnu za historií své výroby a vzpomenu si na úplné začátky, uvědomím si jak moc mě na konci devadesátých let slovo boilie a samotná kaprařina pohltily. První pokusy s výrobou jsem prováděl již na konci devadesátých let, kdy jsem měl ve svém dětském pokoji, ve čtvrtém patře panelového domu skříň, ve které jsem měl ve spodní části uloženy skleněné, pětilitrové sklenice s různými surovinami a v horní části učebnice do školy. Mnohdy se mi stávalo, že jsem některé sklenice špatně uzavřel, popřípadě jsem měl dané suroviny větší množství než byl objem sklenice, takže jsem zbytek nechal pouze volně ležet v pytlíku vedle nich. To mělo za následek ten, že se po čase objevili první moli, o jejímž původu jsem ze začátku věděl pouze já. Prvních pár měsíců se mi na otázku rodičů…kde se tu pořád berou ti moli?, podařilo ututlat můj zdroj pokladů a moje odpověď vždy byla….no to si zase koupila špatnou mouku, nebo strouhanku, ti jsou určitě z toho! V ten okamžik jsem musel tajně připravit nádobíčko z kuchyně, potřebné k výrobě a danou ,,napadenou“ surovinu spotřebovat, což probíhalo asi takto. V rohu pokoje jsem měl televizi, pod ní video s VHS kazetami slavného carp teamu Jizera a tyto filmy, vždy tvořili jakousi kulisu při mé výrobě. Nikdy jsem nepočítal, kolikrát jsem viděl Poklad na Labi, Propadli jsme lovu kaprů, Vysoká škola kaprařiny či Ve znamení kapra, ale po několika letech jsem znal naspaměť každé slovo, které na těchto kazetách zaznělo. Tyto filmy, tato doba a slavný carp team Jizera byly mým hnacím motorem a jsem velice rád, že jsem tuto dobu počátků cílené kaprařiny u nás, mohl zažít. Uprostřed pokoje na koberci, jsem si rozdělal igelit, připravil prkénko, vařečku, misku, domací vejce od babičky a začal tvořit kuličku po kuličce. U toho jsem pořád dokola sledoval video, na kterém Jarda Vítek co by pro mě ,,rybářský polobůh“ tehdejší doby, tahá jednoho kapra za druhým a přál jsem si, abych jednou i já byl takovým rybářem. Postupem času, jsem si pronajal garáž, kde jsem se se svoji výrobou mohl trochu více ,,rozšoupnout“ a připravovat si tak větší množství krmení pro svoje výpravy. Zde nastal po čase další problém, kterým tentokrát byly myši! Bohužel jsem nedokázal starou garáž zabezpečit tak, aby se myši nedostaly dovnitř a byl jsem tedy nucen svoje narolované poklady, sušit někde jinde. Jelikož jsem neměl jinou možnost než náš panelový balkon o velikosti 1x2m, čekala mě po každém vyrábění posilovna v podobě nošení bedýnek po schodech do čtvrtého patra, protože v našem domě nebyl výtah. Zaskládaný balkon bedýnkami se smradlavými kuličkami, ale doma také dlouho neprošel, a tak jsem byl nucen hledat prostory, kde bych veškeré tyto trable eliminoval. Po čase se mi to částečně podařilo a já si tak mohl veškerou svoji výrobu přestěhovat do suchých, vytápěných prostor. V té době jsem si již ze zaběhlé ruční výroby pořídil první mašinu, která rolovala kuličky o průměru 20mm, v o trochu rychlejším tempu, než jsem byl schopen zvládat ručně. Tehdy jsem provizorně založil firmu ELNER-BAITS, abych mohl uspokojit své kamarády v okolí bydliště a vytvořil web, na kterém jsem mohl alespoň částečně představit svůj sortiment. Jak už to tak bývá, vše má svůj přirozený vývoj a i tohle přestávalo být po čase dostačující. Náhle jsem stál před otázkou co dál, protože jsem věděl, že pokud se chci posunout se svoji výrobou na profesionální úroveň, ať už kapacitou, rozšířením sortimentu, zpracováním, a samotnou prezentací, vše bude stát nemalé peníze. Sen o naplnění slova CARPSTEIN byl tak silný, že jsem si za ním šel za každou cenu a když přišel v roce 2023 den D bylo jasné, že mě v následujícím roce a půl čeká spousta práce. Naštěstí mám okolo sebe super tým, rodinu v čele s tolerantní přítelkyní, takže si dál mohu plnit svůj sen a myslím, že v tomto roce vám představím celý ten obrovský kus práce, který jsme za poslední rok a půl udělali. Máte se opravdu na co těšit a za celý tým CARPSTEIN děkuji za vaši trpělivost, makáme každý den pro vás!
